pondělí 25. května 2015

Májový víkend...

Krásný začátek posledního májového týdne, milé čtenářky! Jaká škoda, že už se tenhle překrásný měsíc pomalu chýlí ke konci. No ale na druhou stranu, nač se dívat zpátky, venku v přírodě všechno vysloveně bují, je tam nádherně, teplota tak akorát, na zahradách už se dá i ledacos sníst (tedy jak na kterých)... ;)
A já vás právě na tu naši zahradu dnes vezmu. Jaká je? Zatím skoro prázdná a přesto plná spousty druhů rostlin i živočichů, plochá a zároveň divoká, zarostlá, voňavá i když tam  záměrně ještě nejsou zasazeny téměř žádné květiny. Je objímající, bezpečná, dávající a trpělivá. Čeká na každou naši návštěvu a na to, až v jejím nitru postavíme náš domov. 
Je nám tam dobře.

Ještě než ale vkročíme do té rychle rostoucí divočiny, ráda bych vám pověděla o našem pátečním večeru. Po dlouhé době jsme se s mým mužem dostali ven za kulturou, hudbou, krásným zážitkem pro duši i uši. :)
Setkání s cimbálovou kapelou Hradišťan v čele s Jiřím Pavlicou bylo úplným pohlazením, ze všech členů sálala pozitivní energie a my jsme přímo cítili, jak proudí mezi kapelou a publikem.
Po představení jsme si nemohli nekoupit nejnovější album Hradišťanu Vteřiny křehké. Ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy slyšela tak hlubokou hudbu, navíc s opravdu výbornými poetickými texty. Album je celkově strašně hezky vyvedeno, obsahuje knížečku s texty písní, nádhernými fotografiemi a anglickými překlady názvů jednotlivých písní a jejich charakteristik. Písničky se nedají jen tak poslechnout, aniž by ve vás něco nezanechaly, aniž byste pak nepřemýšleli a nedumali o životě, o čase, o lásce a křehkosti bytí. Pokud Hradišťan a jeho hudbu neznáte, určitě doporučuji v klidu si něco poslechnout a rozhodně nečekejte nic průměrného. ;)
Jelikož dvě dětská alba vlastní i naše Málinka a má písničky moc ráda už nějaký ten měsíc, nechali jsme si Vteřiny křehké podepsat od pana Pavlici a moc nás potěšilo jeho věnování všem našim dětem i nám samotným. 
:) 









A teď už se pojďme projít tou naší zahradou...

Abyste vydrželi celou procházku, zakousněte naši první letošní zeleninu, jen pozor, pokud nemáte rády/i pálivé.
;)




Včera jsme všichni tři pospolu zasadili dýně do permakulturního záhonu, na obrázku dvě muškátové, které jsem si letos prvně vypěstovala sama z bio semínek.




Amálka se někdy zdá tatínkovi tolik podobná... Tím co a jak ráda dělá, ale i pohyby, gesty a mimikou. Na zahradě i všude jinde venku jsou spolu nejraději. :))




Dívají se spolu z okna, jak nám to kolem bují...





... bzučí a voní.



















Letos budeme zobat zase o trošku víc našeho vlastního ovoce. Nemytého a rovnou ze stromků do pusy.
;)









A za nějaký ten rok budu doufejme už u kamen míchat bublající voňavou marmeládu z našich muchovníků a dřínků. 




Loni zasazené muchovníky Lamarckovy začaly letos báječně růst a mají opravdu krásné načervenalé listy. To bude jednou jedlý živý plot chránící zahradu od nevítaných pohledů.




I dřínům, které se zdály být maličké, se začalo dařit!




Ze zahrady ještě přes náves, obdivně se podívat do koruny kaštanu...




... a potěšit prababičku malou besedou.
:))




Teď už jen zbývá poděkovat vám za milou společnost a těšit se třeba na nějakou z příštích procházek.
:)


Mějte se krásně!


Veronika




11 komentářů:

  1. Krásná zahrádka a fotka, jak dcerka s tatínkem koukají z okna, je naprosto dokonalá :)!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Lenko, děkujeme! Fotka 'Dva v okně' opravdu ty DVA vyjadřuje, mám z ní radost. ;) Hezký večer, Veronika. :)

      Vymazat
  2. Krása!!!!! Hradišťan je úžasný (taky jsem měla tu čest). Ředkvičky bych si dala hned.....
    Hezký den...Kat....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Kat...., děkuji Ti. Hradišťan mě okouzlil, není to jen tak nějaká cimbálovka, ale umění s velkým U, které dělají velcí lidé.
      Ředkvičky nám všem chutnají, včetně slimoušů! :D Taky pěstujete? Hezký večer, Veronika. :)

      Vymazat
    2. Taky pěstujeme :) Ale zatím jsou to jen miminka... :)

      Vymazat
  3. To je nádhera. Máte opravdu super zahrádku a nejvíce mě dostávají ty poslední fotky.. Připomínají mi naše fotky z dětství u prababičky. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Nicco, díky! ;) V zahradě sice ještě skoro nic není a přesto už je co obdivovat a fotit.:) Pokaždé v duchu děkuji za to, že oba s mužem máme ještě babičku, a tím Amálka dvě prababičky. Přála bych si, aby tu byly ještě dost dlouho na to, aby si je Máli uchovala ve svých vzpomínkách... Já jsem to štěstí neměla a o to víc si toho zřejmě teď vážím. Měj se krásně, Veronika. :)

      Vymazat
  4. Krásná zahrada... A Amálka je opravdu tatínkovi hodně podobná!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Luci, Málinka je tatínkova. Už když se narodila a můj muž se na ni podíval, povídal, že má od kolínek dolů úplně stejné nohy jako on.:D Je to až legrační. A nedávno jsme třeba zjistili, jak jí fascinují ryby, zřejmě bude mít vztah k rybařině a vodě jako tatínek... Navíc jsou narozeni jen dva dny od sebe, oba berani... Je radost je spolu pozorovat. Přeji pěkný den, Veronika. :)

      Vymazat
  5. Veru a na kdy plánujete výstavbu toho vašeho slaměného domečku? Už se těším, až nám budeš referovat o stavebních pracích a zejména pak o samotném bydlení.
    Jó, pěstování vlastních plodin je moc fajn. Já se těším na naši úrodu červené řepy. Chtěla bych ji zkusit pečenou, nebo třeba řepný bramborák. Navíc červená řepa je nejoblíbenější zeleninou moji psí holčičky Ebbinečky. Někdy mi připadá, že ji má radši než maso.:-D
    Mějte se s Málinkou, mužem a prenatálním prckem krásně a užívejte si pobytů v přírodě.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Verčo, díky za Tvůj milý komentář i Tvou návštěvu v naší zahradě. ;) Stavbu domu plánujeme na co nejdřív, jestli se to tak dá říct. Všechno doposud záviselo na převedení pozemku (část byla mužovy maminky atd.), geometrák na dvakrát, 'radosti' s katastrálním úřadem apod. Brzy ten proces bude trvat celý rok, ale můj muž s tím hodně hnul a vypadá to, že už se konečně blížíme do finále. :) Pak teprve začneme dělat projekt, máme už šikovného známého architekta, který slaměné domy dělá a chce jít s námi do toho. Jako úplně první ale přijde na řadu proutkař, abychom si byli jistí, že to místo, které cítíme, že je pro dům tím pravým, opravdu to pravé je a budeme se tam pak všichni cítit dobře. Moc ráda budu reportovat přímo z 'místa činu', myslím, že to bude zajímavá cesta nejen pro nás. :)
      Na vlastní pěstování se strašně těším a už teď bych nejraději stavěla bylinkové spirály, vyvýšené záhony, vysazovala kaštany a ořechy... Musí mi ale zatím stačit ty dýně, ředkvičky a rybízy. ;)
      Mimochodem, taky mám asi radši řepu než maso, zdravím Ebbinečku i Tebe, Veronika. :)

      Vymazat